1874 - vyučující na gymnáziu sv. Tomáše v Lipsku. Dále působil na univerzitách v Marburgu (1876), Lipsku, Štrasburku (1880, 1895), Karlsruhe (1883), Tübingenu (1885).

Braunovy první výzkumy se týkaly oscilace strun a elastických lan. Dále se zabýval vedením elektrického proudu v elektrolytech. Zabýval se také mechanickou teorií tepla a elektřinou. Vypracoval teoretické základy Le Chatelierova principu pohyblivé chemické rovnováhy.

Největší úspěchy mu přinesly výzkumy v oboru elektřiny.

1874 - objevil usměrňovací účinek polovodičů, který stál na počátku objevu tranzistorů v 50. letech 20. století.

1897 - zkonstruoval tzv. Braunovu trubici (Braunův elektrometr) a oscilograf na principu katodových paprsků.

1898 - začal se zabývat bezdrátovou telegrafií a pokusy přenášet morseovku vodou. Následně sestavil uzavřený obvod, který se společně s Braunovou trubicí stal základem bezdrátové telegrafie. Patentoval tzv. Braunův vysílač.

1901 - publikoval spisy o bezdrátové telegrafii v díle Drahtlose Telegraphie durch Wasser und Lufff (Bezdrátová telegrafie vodou a vzduchem).

Carl Ferdinand Braun zemřel 20. dubna 1918 v USA.

Použity materiály publikované na serveru Nobel e-Mueum