Kvantoví fyzici

Bohr

Born

Dirac

Pauli

Planck

Schrödinger

De Broglie přispěl ke kvantové fyzice svojí dualitou částice a vlny (hmota má povahu částic i vln).

1924 - doktorát za teorii elektronové vlny. Vycházel při ní z prací Alberta Einsteina a Maxe Plancka.

Po získání doktorátu de Broglie zůstal na Sorbonně.

1928 - stal se profesorem teoretické fyziky v Ústavu Henriho Poincarého.

1929 - Nobelova cena za fyziku.

1945 - poradce francouzské komise pro atomovou energii.

De Broglieho teorie hmotných vln elektronu byla později použita Erwinem Schrödingerem k vytvoření vlnové mechaniky.

Publikace

De Broglie napsal řadu populárně vědeckých prací, ve kterých projevil svůj hluboký zájem o filozofické důsledky moderní fyziky.

1939 - "Hmota a světlo: Nová fyzika".

1953 - "Revoluce ve fyzice"

1960 -"Fyzika a mikrofyzika"

1962 - "Nové perspektivy fyziky".

Zásadní otázkou, kterou si de Broglie kladl, bylo, zda statistická podstata atomové fyziky odráží nedokonalost současné teorie nebo zda statistické informace představují vše, co se můžeme o přírodě dovědět. Po většinu svého života věřil v první možnost, přestože se jako mladý vědec domníval, že statistika je důsledkem naší neznalosti. K tomuto názoru se vrátil ke konci života, kdy tvrdil, že statistické teorie zakrývají skutečnou a naprosto určitou realitu za proměnnými, které mají původ v našich nedokonalých experimentálních metodách.

Louis de Broglie zemřel 19. března 1987 v Paříži.

Upraveno podle článku Jiřího Svrška