Kontakt

Jiří Bureš

Laureáti Nobelovy ceny za fyziku

1901 W. C. Röntgen (Německo): objev rentgenového záření

1902 H. A. Lorentz (Nizozemí), P. Zeeman (Nizozemí): Zeemanův jev

1903 A. H. Becquerel (Francie): objev přírodní radioaktivity
P. Curie (Francie), M. Curie-Sklodowská (Francie): prozkoumání přírodní radioaktivity

1904 sir J. W. Strutt-Rayleigh (Velká Británie): výzkum hustoty vzácných plynů a s tím související objev argonu

1905 P. E. A. von Lenard (Německo): výzkum katodových paprsků

1906 sir J. J. Thomson (Velká Británie): elektrická vodivost plynů

1907 A. A. Michelson (USA): přesné optické přístroje a metrologické pokusy s nimi provedené (mj. Michelsonův pokus)

1908 G. Lippmann (Francie): barevná fotografie na principu interference světla

1909 C. F. Braun (Německo), G. M. Marconi (Itálie): rozvoj bezdrátové telegrafie

1910 J. D. van der Waals (Nizozemí): stavová rovnice plynů a kapalin

1911 W. Wien (Německo): zákony tepelného záření

1912 N. G. Dalén (Švédsko): vynález automatických regulátorů pro osvětlení majáků

1913 H. Kamerlingh-Onnes (Nizozemí): fyzika nízkých teplot a objev supravodivosti

1914 M. von Laue (Německo): difrakce rentgenových paprsků na krystalech

1915 sir W. H. Bragg, otec (Velká Británie), sir W. L. Bragg, syn (Velká Británie): strukturní analýza krystalů pomocí rentgenových paprsků

1916 peněžní cena byla vložena do zvláštního fondu

1917 Ch. G. Barkla (Velká Británie): objev charakteristického rentgenového záření

1918 M. K. E. L. Planck (Německo): založení kvantové teorie

1919 J. Stark (Německo): objev Dopplerova jevu u kanálových paprsků a objev Starkova jevu

1920 Ch. É.. Guillaume (Francie): objev anomálií slitin niklu, objev invaru a alinvaru, přesná měření zejména teploty a času

1921 A. Einstein (Německo): rozvoj teoretické fyziky, zejména teorie fotoefektu

1922 N. H. D. Bohr (Dánsko): struktura atomu a jeho záření

1923 R. A. Millikan (USA): elementární náboj elektronu

1924 K. M. G. Siegbahn (Švédsko): rentgenová spektroskopie

1925 J. Pranek (Německo), G. Hertz (Německo): objev zákonů interakce elektronu s atomem

1926 J. B. Perrin (Francie): výzkum diskrétní struktury látek a objev sedimentární rovnováhy

1927 A. H. Compton (USA): objev Comptonova jevu
Ch. T. R. Wilson (Velká Británie): objev principu Wilsonovy komory

1928 sir 0. W. Richardson (Velká Británie): objev Richardsonova jevu a zákona termoemise elektronů

1929 L. V. de Broglie (Francie): objev vlnově korpuskulárního dualismu částic

1930 Ch. V. Raman (Indie): objev Ramanova jevu

1931 peněžní cena byla vložena do zvláštního fondu

1932 W. K. Heisenberg (Německo): rozvoj kvantové mechaniky

1933 E. Schrödinger (Rakousko), P. A. M. Dirac (Velká Británie): rozvoj kvantové teorie

1934 peněžní cena byla z 1/3 vložena do hlavního fondu a ze 2/3 do zvláštního fondu

1935 J. Chadwick (Velká Británie): objev neutronu

1936 C. D. Anderson (USA): objev pozitronu

1936 V. F. Hess (Rakousko): objev kosmického záření

1937 sir G. P. Thomson (Velká Británie), C. J. Davisson (USA): objev difrakce elektronů na krystalech a založení elektronografie

1938 E. Fermi (Itálie): objev jaderných reakcí vyvolaných pomalými neutrony

1939 E. O. Lawrence (USA): vynález a konstrukce cyklotronu

1940, 1941, 1942 peněžní cena byla z 1/3 vložena do hlavního fondu a ze 2/3 do zvláštního fondu

1943 O. Stern (USA): objevení magnetického momentu protonu a rozvinutí metody molekulových svazků

1944 I. I. Rabi (USA): rezonanční metoda k registraci magnetických vlastností atomových jader

1945 W. Pauli (Rakousko): objev vylučovacího principu Pauliho

1946 P. W. Bridgman (USA): fyzika extrémně vysokých tlaků

1947 sir E. V. Appleton (Velká Británie): výzkum ionosféry a objev Appletónovy vrstvy

1948 P. M. S. Blackett (Velká Británie): zdokonalení Wilsonovy komory a objevy touto metodou učiněné v oblasti nukleární fyziky a fyziky kosmického záření

1949 H. Yukawa (Japonsko): teoretická předpověď existence mezonů

1950 C. F. Powell (Velká Británie): vypracování metody fotografické registrace trajektorií částic v emulzích a objev dvou druhů mezonů

1951 sir J. D. Cockkroft (Velká Británie), E. T. S, Walton (Irsko): transmutace atomových jader urychlenými částicemi

1952 F. Bloch (USA), E. M. Purcell (USA): metody měření magnetického momentu atomového jádra a neutronu

1953 F. Zernike (Nizozemí): metoda fázového kontrastu a její aplikace v mikroskopii

1954 M. Born (Velká Británie): statistická interpretace vlnové funkce

1954 W. W. G. Bothe (NSR): vypracování koincidenční metody a objevy jí učiněné

1955 W. E. Lamb (USA), P. Kusch (USA): měření hyperjemné struktury spektrálních čar vodíku a zjištění magnetického momentu elektronu

1956 W. B. Shockley (USA), J. Bardeen (USA), W. H. Brattain (USA): výzkum polovodičů a objev tranzistorového jevu

1957 T. D. Lee (USA), Ch. N. Yang (USA): objev narušení zákon.a zachování parity

1958 P. A. Čerenkov (SSSR), I. M. Frank (SSSR), I. J. Tamm (SSSR): objev a popis Čerenkovova zářeni

1959 E. G. Segré (USA), O. Chamberlain (USA): objev antiprotonu

1960 D. A. Glaser (USA): vynález bublinové komory
1961 R. Hofstädter (USA): vypracování rozptylové metody elektronů a zjištění elektrické struktury nukleonů

1961 R. L. Mössbauer (NSR): objev Mösshauerova jevu

1962 L. D. Landau (SSSR): fyzika nízkých teplot, zejména makroskopická teorie supratekutosti kapalného hélia

1963 E. P. Wigner (USA): objev principů symetrie

1963 H. D. Jensen (NSR), M. Goeppert-Mayerová (USA): slupkový model atomového jádra

1964 N. G. Basov (SSSR), A. M. Prochorov (SSSR), Ch. H. Townes (USA): kvantová elektronika, lasery, masery

1965 S. I. Tomonaga (Japonsko), J.Schwinger (USA), R. P. Feynman (USA): rozvinutí kvantové elektrodynamiky

1966 A. Kastler (Francie): optické metody Hertzových rezonancí v atomech

1966 R. S. Mulliken (USA): elektronová struktura molekul

1967 H. A. Bethe (USA): teorie jaderných reakcí, zejména reakcí probíhajících v nitru hvězd

1968 L. W. Alvarez (USA): objev rezonancí (kvazičástic)

1969 M. Gel1-Mann (USA): vypracování systematiky elementárních částic

1970 H. Alfvén (Švédsko): magnetohydrodynamika a její astrofyzikální aplikace
L. E. F. Néel (Francie): feromagnetismus a antiferomagnetismus

1971 D. Gabor (Velká Británie): holografie

1972 J. Bardeen (USA), L. Cooper (USA), J. R. Schrieffer (USA): teorie supravodivosti

1973 L. Esaki (Japonsko): tunelové diody

1974 M. Ryle (Velká Británie), A. Hewish (Velká Británie): objevy v radioastronomii, zejména astronomické aplikace aperturní analýzy a objev pulsarů

1975 A. N. Bohr (Dánsko), B. Mottelson (Dánsko), J. Rainwater (USA): zobecněný model atomového jádra

1976 B. Richter (USA), S. C. C. Ting (USA): objev těžkých kvazičástic se šarmem

1977 P. W. Anderson (USA), sir N. F. Mott (Velká Británie). J. H. van Vleck (USA): přínos k fyzice amorfních látek

1978 A. A. Penzias (USA), R. W. Wilson (USA): výzkum mikrovlnného záření v kosmu (reliktové záření)

1978 P. L. Kapica (SSSR): experimentální objevy ve fyzice nízkých teplot, zejména u kapalného hélia

1979 S. L. Glashow (USA), A. Salam (Pakistán), S. Weinberg (USA): teorie elektroslabé interakce

1980 J. W. Cronin (USA), V. L. Fitch (USA): objev narušení principu kombinované parity

1981 K. M. Siegbahn (Švédsko): elektronová spektroskopie N. Bloembergen (USA), A. L. Schawlow (USA): laserová spektroskopie

1982 K. G. Wilson (USA): metoda renormalizační grupy a její aplikace na kritické jevy

1983 S. Chandrasekhar (USA): vývoj hvězd W. A. Fowler (USA): teorie tvorby chemických prvků v kosmu

1984 C. Rubbia (Itálie), S. van der Meer (Nizozemí): objev dříve hypotetických vektorových mezonů W+, W- a Z

1985 K. von Klitzing (NSR): kvantový Hallův jev

1986 - 1995 zatím jsem nepřeložil 

1996 David M. Lee, Douglas D. Osheroff a Robert C. Richardson za jejich objev supertekutosti helia-3

1997 Steven Chu, Claude Cohen-Tannoudji a William D. Phillips za vývoj metod chlazení a zachycení atomů laserem

1998 - 2001 zatím nepřeloženo

Další informace na Nobel e-Museum